Představte si běžné odpoledne: stojíte na parkovišti, v telefonu máte otevřený formulář pojišťovny a snažíte se rozpomenout, kde přesně je v techničáku VIN. Auto čeká před domem, smlouvu chcete uzavřít co nejdřív, ale formulář bez sedmnáctimístného kódu nepustí dál. Právě v takové chvíli člověk zjistí, že havarijní pojištění není jen otázka jména, adresy a platební karty.
K ruce si připravte především osobní údaje pojistníka a také údaje vlastníka nebo provozovatele vozidla. Pojistník je člověk, který smlouvu uzavírá a platí pojistné, vlastník je majitel auta a provozovatel může být v dokladech uveden jako osoba, která vůz používá. V mnoha případech jde o stejného člověka, například když si pojišťujete vlastní automobil. U služebního auta, vozu na leasing nebo automobilu půjčeného v rámci rodiny se ale tyto role mohou lišit. Vyplatí se proto předem zkontrolovat, kdo je v dokladech skutečně zapsaný.
Pojišťovna bude potřebovat základní osobní údaje, zejména jméno a příjmení, adresu, datum narození a kontaktní údaje. Přesný rozsah se může lišit podle způsobu sjednání a konkrétního produktu. Online formulář si některé informace načte postupně, při osobním jednání je zase doplní pracovník. Největší zdržení obvykle nepřinese samotné vyplňování, ale nesoulad mezi údaji ve smlouvě a údaji uvedenými v dokladech k autu.
Druhou hromádku tvoří informace z technického průkazu, případně z dalších dokladů k vozidlu. Připravte si značku, model, rok výroby a registrační značku. Hodit se bude také přesná verze nebo varianta vozidla, pokud ji doklad uvádí. Pojišťovna podle těchto údajů posuzuje, jaký automobil pojišťuje, a stanovuje jeho pojistnou hodnotu i cenu pojištění. U stejného modelu se totiž mohou lišit motorizace, výbava, rok výroby nebo způsob použití.
Nejčastější zádrhel představuje VIN. Jde o sedmnáctimístný identifikační kód vozidla, který najdete v techničáku nebo přímo na automobilu. Bývá umístěný například za čelním sklem, na karoserii v prostoru dveří nebo v motorovém prostoru, konkrétní umístění se však liší podle značky a modelu. Kód opište pečlivě. Jedno zaměněné písmeno nebo číslice může způsobit, že pojišťovna dohledá jiné vozidlo, případně vás vyzve k opravě údajů.
Při sjednávání si zkontrolujte také registrační značku. U nového auta ji nemusíte mít v okamžiku uzavření smlouvy k dispozici, zatímco VIN už zpravidla znáte z dokumentů k vozidlu. U ojetého automobilu se vyplatí porovnat registrační značku i VIN s doklady a s tím, co je skutečně vyraženo nebo uvedeno na karoserii. Tato kontrola zabere pár minut a může předejít nepříjemnostem při řešení škody.
U osobního auta si připravte také aktuální stav tachometru. Pojišťovna ho může požadovat při sjednání, protože pomáhá zachytit skutečný stav vozidla v okamžiku začátku pojištění. Stačí údaj z displeje nebo přístrojové desky, není třeba kvůli němu pořizovat zvláštní potvrzení, pokud ho pojišťovna výslovně nevyžádá. Já si podobné údaje ukládám do poznámek v telefonu spolu s VIN; je to malá věc, ale při vyplňování formuláře funguje skoro jako tahák před zkouškou.
Samotné doklady z techničáku však někdy nestačí. Pojišťovna může před sjednáním požádat o prohlídku vozidla. Smyslem je zaznamenat jeho stav ještě před vznikem pojištění, hlavně případná poškození, která už na autě jsou. Kontrolují se například karoserie, skla, světla, kola a další viditelné části. Prohlídka nemusí být nutná vždy, záleží na pojišťovně, stáří a hodnotě vozu, rozsahu krytí i na tom, zda se pojištění uzavírá online, nebo osobně.
Při takové kontrole mohou být vyžádány doklady k vozidlu a doklady prokazující vlastnická práva. Nejde jen o technický průkaz, ale podle situace také o dokumenty související s koupí, leasingem nebo jiným způsobem nabytí auta. Jestliže nejste vlastníkem, připravte si informace o vlastníkovi a ověřte, zda pojišťovna nepotřebuje jeho součinnost. U firemního vozidla se navíc může řešit, kdo je pojistníkem a kdo je oprávněn smlouvu uzavřít.
Některé pojišťovny nahrazují osobní prohlídku fotografiemi. V takovém případě dostanete pokyny, z jakých stran auto vyfotit a které detaily zachytit. Snímky by měly být ostré, aktuální a pořízené tak, aby bylo možné dobře posoudit stav vozu. Nezakrývejte škrábance ani promáčkliny. Fotografie nejsou formalita, ale podklad pro posouzení, v jakém stavu se automobil do pojištění dostává. U některých variant plného krytí je schválení fotografií podmínkou, bez ní se rozsah ochrany nemusí aktivovat.
Před odesláním žádosti proto projděte smlouvu i údaje ještě jednou. Zkontrolujte hlavně VIN, registrační značku, rok výroby, stav tachometru a jméno vlastníka. Ujasněte si také, zda je vozidlo financované, kdo ho běžně používá a zda odpovídá popsanému účelu provozu. Pojišťovna může chtít doplnit další informace podle konkrétního auta nebo zvoleného krytí, ale základ zůstává stejný: osobní údaje, údaje z techničáku, přesná identifikace vozidla a případně doklady či fotografie potvrzující jeho skutečný stav.
